Dětem

Ahoj, dovolte, abych se Vám představila. Jmenuje se R., je mi nějakých cet let a povoláním jsem zatím studentka.

Mým snem je v budoucnu pracovat právě s dětmi, tak mi držte palce, ať se to vše podaří. 

Hráči si sednou vedle sebe. Vedoucí hry vysvětlí úkol a sám nebo některý hráč, který umí dobře kreslit, si sedne na okraj řady. Hned začne kreslit nějaký jednoduchý námět (např. tábor, zoologickou zahradu, školu, třídu, sad…) opatřený popřípadě i nápisy. Jakmile soused vedle vidí začátek kresby, nečeká na pokračování a napodobuje všechny tahy prvního hráče. Podobně si počíná i třetí, čtvrtý, … až poslední hráč. Takže nikdo vlastně neví, jaký bude výsledek kresby. Po skončení hry vyvěsí organizátor kresby na vhodné místo a zvláště umístí první a poslední kresbu pro srovnání. Kresby popište pořadovým číslem, které hráč dostane hned na začátku hry.

Znám křišťálovou studánku,

kde nejhlubší je les,

tam roste tmavé kapradí

a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít

pod javorový kmen,

ti ptáci za dne bílého,

ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké

a kolem ticho jest,

tu nebesa i studánka

jsou plny zlatých hvězd.

Z knihy Zvony a zvonky